Proseč

Proseč je město v Pardubickém kraji. První písemná zmínka o městě je z roku 1349, vznik města však sahá až do 2. poloviny 12. století. Město Proseč má necelých 2 200 obyvatel, 7 místních částí a rozkládá se na ploše 3 403 hektarů. Leží na pokraji Českomoravské vysočiny na severovýchodě Žďárských vrchů, malá část katastru na severu a severovýchodě je již součástí České křídové tabule. Tato hranice dává nejen Proseči, ale krajině v celé oblasti specifický ráz a činí ji zajímavou a pestrou. Krajina na Prosečsku si dosud zachovala svou panensky nedotčenou tvář.

Proseč proslula v minulosti především sklářskými výrobky. První sklárna byla postavena již v roce 1639 knížetem Trautshonem a druhá v roce 1828 hraběnkou Chamaré na Posekanci, tato sklárna vyráběla vzácné rubínové sklo. Od roku 1840 se v kraji započalo s domácí výrobou dýmek a v roce 1911 byla postavena první továrna na výrobu dýmek, která se proslavila po celém světě. Po první světové válce vznikaly další továrny a dílny na výrobu na dýmek a také šicí a vyšívací dílny na výrobu prádla.

S historií Proseče, ale i s její současností, je spojeno několik zajímavých a slavných postav
veřejného a kulturního života. Patří mezi ně např. česká spisovatelka Teréza Nováková, která
si v Proseči zakoupila dům a napsala zde své romány a povídky (Děti čistého živého, Drašar,
na Librově gruntě…) a také její syn Arne Novák, literární kritika profesor dějin
československé literatury. Na její počest se v Proseči od roku 1961 pravidelně koná Festival
Terézy Novákové určený pro lidové autory.

S Prosečí souvisí i osud německých spisovatelů bratrů Mannových, kteří po převzetí moci
nacisty museli oba se svými rodinami svou zemi opustit. Požádali v Čechách o udělení
domovského práva a byla to právě Proseč, která jim jako jediná vyšla vstříc. Roku 1935 se
stali občany Proseče Heinrich Mann s rodinou a o rok později zde získali domovské právo
také Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu, a jeho rodina. Tímto aktem ukázala
Proseč své jednoznačně odmítavé stanovisko k nástupu nacionálního socialismu.
Proseč se stala lídrem a centrem mikroregionu Sdružení obcí Toulovcovy maštale, který nyní
sdružuje 12 obcí, na jejichž území se rozkládá přírodní rezervace Maštale, přírodní park Údolí
Krounky a Novohradky a přírodní památky Pivnice a Střítežská rokle. Součástí přírodní
rezervace Maštale jsou vyjímečné pískovcové skalní útvary a rozmanitý výskyt vzácných
druhů živočichů a rostlin.

V posledních letech se podstatně zlepšila kvalita života občanů Proseče – byla provedena
plošná plynofikace, od roku 1993 je v Proseči pečovatelská služba, která byla doplněna po
roce 2002 dvěma domy s pečovatelskou službou. Je zde i benzínová čerpací stanice, ordinace
zubního, ženského, dětského a praktického lékaře. Město vystavělo pro mladé rodiny několik
nových sídlišť s moderními domy a byty, rozšířila se základní škola a školní jídelna,
vybudovala se nová hřiště i v místních částech, byla vybudována rozsáhlá kanalizační síť s
čistírnou odpadních vod.

Proseč je obcí s rozšířenou působností, na městském úřadě je matrika i stavební úřad. Je zde
pro obyvatele k dispozici pošta, základní škola, mateřská škola, pobočka banky, městská knihovna, městská turistická ubytovna, velké množství obchodů a několik hospůdek a
restaurací. Město Proseč provozuje svou čistírnu odpadních vod.

V Proseči sídlí několik velkých firem, které jsou zárukou pracovních míst pro místní
obyvatele. V současnosti zde fungují podniky a firmy jako např. DIPRO – družstvo invalidů,
ERGOTEP – družstvo invalidů, SANTÉ – výroba zdravotní obuvi, Odehnal a syn – výroba
dřevěného šindele, Klinský – výroba pažeb pro zbraně, BPK – výroba kuřáckých potřeb,
DATANET Computers – servis výpočetní techniky a poskytovatel bezdrátového internetu a
působí zde i několik truhlářských dílen a velké množství drobných živnostníků.
Proseč se také během posledních let stala velmi atraktivním turistickým místem s rozsáhlou
sítí cyklostezek a několika rozhlednami. Každoročně zde probíhá Cyklo Maštale, největší
sportovní akce v Pardubickém kraji, závod na horských kolech lesní krajinou s účastí několika
set závodníků. V roce 2009 navštívil Proseč prezident České republiky Václav Klaus. Během
své návštěvy diskutoval se zastupiteli obce i zástupci okolních obcí a dočkal se velmi
srdečného přijetí od velkého množství občanů.

Znak města Proseč
V roce 1720 kníže Jan Trautsohn z Falkenštejna udělil Proseči městský znak - erb. Popis
znaku - v stříbrném štítě jsou tři černé pahrbky, na prostředním (nejvyšším) stojí na pravé
noze nalevo obrácený černý kohout, nad štítem je pak polovina jelena ve skoku, jelen
přirozené barvy.
Znak města Proseč je cenným dědictvím města, který zosobňuje identitu města a odráží jeho
historii. Je užíván v komunikaci města jako instituce, k reprezentačním účelům města apod.
Na jeho užití mají právo i občané města, nejde-li o užití ke komerčním účelům či propagaci
jejich podnikatelské činnosti.
Souhlas s užitím znaku jiným osobám nebo k propagačním účelů či propagaci podnikatelské
činnosti uděluje Rada města Proseč. Žádost Radě města Proseč předkládá žadatel, spolu
s plným popisem projektu a záměru užití znaku.

Kostel sv. Mikuláše stojí v Proseči od nepaměti. V dnešní podobě je od roku 1913. Nejkrásnější a nejstarší část starého raně gotického kostela se vzácnou jednoducho žebrovitou klenbou - presbyteriem, byla však jako nejcennější stavba v Proseči a okolí zachována.Vznik kostela v osadě Proseč při rychtě prosečské spadá buď do konce 13. století, nebo do začátku století 14.(Bývá uváděno i dřívější období kolem r. 1235.) Způsob jeho stavby (viz presbytář, levou kapli) ukazuje na dobu lucemburskou. Je možné, že původně bylo presbyterium jen kaplí a teprve později byla přistavěna kostelní lod´. Jisté však je, že celý kostel i s lodí (tak, jak asi vypadal starý kostel ještě před zbořením roku 1912) stál již v roce 1350.