Proseč

Proseč je město v Pardubickém kraji. První písemná zmínka o městě je  z roku 1349, vznik města však sahá až do 2. poloviny 12. století. Město  Proseč  má  necelých  2  200  obyvatel,  7  místních  částí  a  rozkládá  se  na  ploše  3  403 hektarů. Leží na pokraji Českomoravské vysočiny na severovýchodě Žďárských vrchů, malá část  katastru  na  severu  a  severovýchodě  je  již  součástí  České  křídové  tabule.  Tato  hranice dává  nejen  Proseči,  ale  krajině  v  celé  oblasti  specifický  ráz  a  činí  ji  zajímavou  a  pestrou. Krajina na Prosečsku si dosud zachovala svou panensky nedotčenou tvář.

Proseč proslula v minulosti především sklářskými výrobky. První sklárna byla postavena již v roce 1639 knížetem Trautshonem a druhá v roce 1828 hraběnkou Chamaré na Posekanci, tato sklárna vyráběla vzácné rubínové sklo. Od roku 1840 se v kraji započalo s domácí výrobou dýmek a v roce 1911 byla postavena první továrna na výrobu dýmek, která se proslavila po celém světě. Po první světové válce vznikaly další továrny a dílny na výrobu na dýmek a také šicí a vyšívací dílny na výrobu prádla.

S historií Proseče, ale i  s její současností, je spojeno několik zajímavých a slavných postav
veřejného a kulturního života. Patří mezi ně např. česká spisovatelka Teréza Nováková, která
si v Proseči zakoupila dům a napsala zde své romány a povídky (Děti čistého živého, Drašar,
na   Librově   gruntě…)   a   také   její   syn   Arne   Novák,   literární   kritika   profesor   dějin
československé literatury. Na její počest se v Proseči od roku 1961 pravidelně koná Festival
Terézy Novákové určený pro lidové autory.

S  Prosečí  souvisí  i  osud  německých  spisovatelů  bratrů  Mannových,  kteří  po  převzetí  moci
nacisty  museli  oba  se  svými  rodinami  svou  zemi  opustit.  Požádali  v  Čechách  o  udělení
domovského práva a byla to právě Proseč, která jim jako jediná vyšla vstříc. Roku 1935 se
stali  občany  Proseče  Heinrich  Mann  s  rodinou  a  o  rok  později  zde  získali  domovské  právo
také Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu, a jeho rodina. Tímto aktem ukázala
Proseč své jednoznačně odmítavé stanovisko k nástupu nacionálního socialismu.
Proseč se stala lídrem a centrem mikroregionu Sdružení obcí Toulovcovy maštale, který nyní
sdružuje 12 obcí, na jejichž území se rozkládá přírodní rezervace Maštale, přírodní park Údolí
Krounky  a  Novohradky  a  přírodní  památky  Pivnice  a  Střítežská  rokle.  Součástí  přírodní
rezervace  Maštale  jsou  vyjímečné  pískovcové  skalní  útvary  a  rozmanitý  výskyt  vzácných
druhů živočichů a rostlin.

V  posledních  letech  se  podstatně  zlepšila  kvalita  života  občanů  Proseče  –  byla  provedena
plošná  plynofikace,  od  roku  1993  je  v Proseči  pečovatelská  služba,  která  byla  doplněna  po
roce 2002 dvěma domy s pečovatelskou službou. Je zde i benzínová čerpací stanice, ordinace
zubního, ženského, dětského a praktického lékaře. Město vystavělo pro mladé rodiny několik
nových  sídlišť  s moderními  domy  a  byty,  rozšířila  se  základní  škola  a  školní  jídelna,
vybudovala se nová hřiště i v místních  částech,  byla vybudována rozsáhlá kanalizační síť s
čistírnou odpadních vod.

Proseč je obcí s rozšířenou působností, na městském úřadě je matrika i stavební úřad. Je zde
pro  obyvatele  k dispozici  pošta,  základní  škola,  mateřská  škola,  pobočka  banky,  městská knihovna,  městská  turistická  ubytovna,  velké  množství  obchodů  a  několik  hospůdek  a
restaurací. Město Proseč provozuje svou čistírnu odpadních vod.

V  Proseči  sídlí  několik  velkých  firem,  které  jsou  zárukou  pracovních  míst  pro  místní
obyvatele. V současnosti zde fungují podniky a firmy jako např. DIPRO – družstvo invalidů,
ERGOTEP – družstvo invalidů, SANTÉ – výroba zdravotní obuvi, Odehnal a syn  – výroba
dřevěného  šindele,  Klinský  –  výroba  pažeb  pro  zbraně,  BPK  –  výroba  kuřáckých  potřeb,
DATANET Computers  – servis výpočetní techniky a poskytovatel bezdrátového internetu a
působí zde i několik truhlářských dílen a velké množství drobných živnostníků. 
Proseč se také během posledních let stala velmi atraktivním turistickým místem s rozsáhlou
sítí  cyklostezek  a  několika  rozhlednami.  Každoročně  zde  probíhá  Cyklo  Maštale,  největší
sportovní akce v Pardubickém kraji, závod na horských kolech lesní krajinou s účastí několika
set závodníků. V roce 2009 navštívil Proseč prezident České republiky Václav Klaus. Během
své  návštěvy  diskutoval  se  zastupiteli  obce  i  zástupci  okolních  obcí  a  dočkal  se  velmi
srdečného přijetí od velkého množství občanů.

Znak města Proseč
V  roce  1720  kníže  Jan  Trautsohn  z  Falkenštejna  udělil  Proseči  městský  znak  -  erb.  Popis
znaku  -  v  stříbrném  štítě  jsou  tři  černé  pahrbky,  na  prostředním  (nejvyšším)  stojí  na  pravé
noze  nalevo  obrácený  černý  kohout,  nad  štítem  je  pak  polovina  jelena  ve  skoku,  jelen
přirozené barvy.
Znak města Proseč je cenným dědictvím města, který zosobňuje identitu města a odráží jeho
historii. Je  užíván  v komunikaci  města  jako  instituce,  k reprezentačním  účelům  města  apod.
Na jeho užití mají právo i občané města, nejde-li o užití ke komerčním účelům či propagaci
jejich podnikatelské činnosti.
Souhlas s užitím znaku jiným osobám nebo k propagačním účelů či propagaci podnikatelské
činnosti  uděluje  Rada  města  Proseč.  Žádost  Radě  města  Proseč  předkládá  žadatel,  spolu
s plným popisem projektu a záměru užití znaku.

Kostel sv. Mikuláše stojí v Proseči od nepaměti. V dnešní podobě je od roku 1913. Nejkrásnější a nejstarší část starého raně gotického kostela se vzácnou jednoducho žebrovitou klenbou - presbyteriem, byla však jako nejcennější stavba v Proseči a okolí zachována.Vznik kostela v osadě Proseč při rychtě prosečské spadá buď do konce 13. století, nebo do začátku století 14.(Bývá uváděno i dřívější období kolem r. 1235.) Způsob jeho stavby (viz presbytář, levou kapli) ukazuje na dobu lucemburskou. Je možné, že původně bylo presbyterium jen kaplí a teprve později byla přistavěna kostelní lod´. Jisté však je, že celý kostel i s lodí (tak, jak asi vypadal starý kostel ještě před zbořením roku 1912) stál již v roce 1350.